Rumunsko
„Už 25 let jezdím do rumunských hor. Cítím se tam svobodný jako nikde jinde. Přitahuje mne přirozený venkovský život, jaký je tam možné stále ještě zažít. Jakkoliv si uvědomuji i jeho nevýhody a vím, že dříve nebo později bude odsouzen k zániku, vzbuzuje ve mně stesk po starých časech (jistě ne až tak dobrých, jak by se chtělo říct). Přesto: když vás ráno ve výšce 1800 metrů probudí hovor a zpěv venkovských žen, které jdou s nůšemi na zádech sbírat borůvky, nevidíte náhle na naší moderní době nic obdivuhodného. Kolik z toho, co máme, opravdu potřebujeme, abychom byli šťastní?“
Martin Vopěnka
  
  
  
  
  
  
  
|
