Šárka Grossová může plakat na správném hrobě
„Tady se nedá podnikat,“ posteskla si Šárka Grosová v rozhovoru s reportérem MF Dnes. O takových marných postesknutích se říkává: „Pláčeš na nesprávném hrobě.“ Šárka Grosová však má výjimečné štěstí: může si poplakat na tom pravém hrobě. Zlatým písmem je tam vytesáno: Stanislav Gros – předseda vlády.
Byla a je to vláda jejího manžela, stejně jako všechny předešlé vlády ČSSD, která učinila podnikání v této zemi když ne zcela nemožným, tak velmi obtížným. A byla a je to rétorika této vlády a této strany, která živí prostředí závisti (o které manželka premiéra v rozhovoru s MF Dnes rovněž mluví).
Živnostník je pro současnou vládu vždy především potenciální podvodník a také vhodný zdroj jednorázového vylepšení stavu státní pokladny. Zatímco daňové zatížení firem přece jen mírně klesá, daňové zatížení živnostníků, kteří za své podnikání ručí celým svým majetkem, se neustále zvyšuje. Není tím řečeno nic jiného než: neadresný, nejlépe nadnárodní kapitál ano, soukromý majetek, ten majetek, který lze závidět konkrétní osobě, raději ne.
Zvyšuje se i základ pro odvody sociálního pojištění. Tím je pro změnu implicitně řečeno: to, co živnostník vydělá, není kapitál pro rozvoj firmy, ale spíš zdroj zhýralé osobní spotřeby.
Živnostníci s vyšším obratem jsou také nuceni přejít na podvojné účetnictví. Tím jsou selektivně poškozeny jen některé oblasti podnikání – totiž ty, kde obrat netvoří podstatnou část zisku. Zatímco u živnostníka poskytujícího například advokátní služby nehraje podvojné účetnictví téměř žádnou roli, pro vydavatele knih je téměř likvidační. (U vydavatele totiž jen menší část obratu tvoří zisk, ale především: knihy je třeba tisknout ve větších sériích na několik let dopředu a v podvojném účetnictví nejdou náklady za neprodané zboží do výdajů.)
Tak jsem si pěkně poplakal, že. Na rozdíl od Šárky Grosové bohužel nemám možnost plakat na lepším hrobě, než je čtenářská veřejnost. Šárky se ostatně žádný z mých povzdechů netýká. Podniká v neadresné firmě, s ručením podezřelých osob, a banky se mohou přetrhnout, aby její firmě bez účetní historie mohly půjčit miliony. Přesto i ona má pocit, že se tu nedá podnikat. To už tedy musí být.
Martin Vopěnka |
