Česká vesnice v rumunském Banátu

Doteky vzácné
časů dávných –
než svět se vymknul z opratí.
Sem vrátit se z hrobů
babičky smějí;
rolníci chudí i bohatí.
S ženami v šátcích
se do řeči dají;
ve tvářích radostné dojetí.
Jak staří známí.
Košile bílé
a venkovské šaty –
vysvléknou dvacáté století.

A zatím za zdí
v sadu stinném
poslední v poledne zůstal stín.
Zabzučel hmyz
a vánek teplý
shazuje švestky do travin.
Jdeš sadem sám.
Posloucháš duše,
jež jiným duším
svěřují mír i bolest vin.

(Rumunsko, Banát, Bigar 14. 8. 2009)