Dům, který opouštíš

Dům, který opouštíš.
Tvá kniha vytržená,
žár touhy podkrovní,
dech léta, v němž se strádá.

Pomalu procházíš
hluchotou k uzoufání.
Prach dávno zvířený
pod tvoje nohy padá.

A přece zas bys šel
svou cestou prvních chtění.
Jen jednou, poprvé,
člověk se mýlit smí.
Pak zbudou cesty pryč.
Přes dvorky zatuchlé;
mech vrostlý do dláždění.
Málo si odnést smíš.
Za dveřmi dokořán
nechtěná prázdna zejí.

(Václavské náměstí, Vinohrady, říjen 2007)