Fotografie na mém stole

Nepřijdeš,
ani se nepřiblížíš,
sám v sobě prodlévám,
jsa vězněm tužeb svých,
zjitřený vzpomínkou,
jež v dobách studených
slunečným létem voní.
Je pryč to všechno? Pryč.
Na fotce zářivé
ve vlnách šťastna ležíš,
zlatavá kůže tvá
pěnou se hrdě zdobí.
To zpět se nevrátí –
slunce, jež v dálce mizí.
Vede mne život můj,
kam nechci za ním jít.
V minutě půlnoční
vzpouzím se, doufám, prosím.
Ne, nechci říkat „smrt“.
Ještě tě v srdci mám.
S sebou tě všude nosím.

(Břevnov, 19. 6. /20. 6. 2009)