Zimní vzpomínka na léto

Šla bouře kolem nás.
Nahlédla do okna,
kde v podkroví jsme nazí
my na ni hleděli.
Měl jsem tě ve svých rukách.
Déšť padal na střechu,
ty byla jsi ho plná.
Klouzavý horký déšť.
A já ten okamžik
chtěl tesat na hroby.
Už nikdy nikdo víc!
Už nikdy nikdo po nás!
Jsou chvíle vrcholné
jen v našem vědomí.
Nesou nás životem
bohatší, syté, hrdé.
Zima je nezmrazí;
ani ta dnešní ne.
Sníh do nich nenapadá.
(Josefův Důl 8. 1. 2010)