Martin Vopěnka, spisovatel - Holocaust

Holocaust

Na fotce šedivé
ty jsi, kdo odchází.
V klobouku omšelém
laskavý táta věčný.
Poslední pohledy.
To se však ještě neví.
Dětství že skončilo
chlapeček nepochopí.
Ve zmatku poklidném
jdou muži, kam jim určí –
tatínci bezbranní –
bohové na zem padlí.
Jak bys ty selhal dnes?
Chrám světa lidského
v útrobách prudce se bortí.
Buď sbohem, dítě mé.
Vidím se ve tvých očích.

(Praha, 18. 1. 2008)

Chvíle, jež prchá mi

Já a ty na lodi u břehů Kréty.
Hledíme na moře průzračné a čisté,
má ruka dotkla se tvé jemné kůže.
Čas téměř neběží a moře klidné je
u bílé skály.

Možná, že před smrtí budu chtít vrátit
právě tuhle chvíli.
Tu, jež teď probíhá;
já zdravý jsem a silný
a vůně bylin jde z rozpálených svahů.

Vedle mne spočíváš
jak bárka bez posádky,
i já se oddávám
tichému bezesnění.
Chvíle, jež prchá mi.
Začátek umírání.

(Červenec 2006, Kréta)