Martin Vopěnka, spisovatel - Začátek skepse

Začátek skepse

Nanečisto se nežije
a druhá šance není.
Občas bych něco vrátil snad,
či zvolil rozdvojení.

Tak, jak jsem věřil životu,
hrál fotbal s prvním synem
a připadal si bohatý
i s krabicovým vínem,

tak už dnes nějak nevěřím.
Polykám vzácné doušky
posledních vlahých teplých dní
a oddaluji zkoušky

jež přicházejí s podzimem:
například ztrátu chuti
na nepoznanou budoucnost
v níž stroze odmítnuti

konečně nohama na zemi
jdem do stejného bodu.
Lhostejno jestli prostředkem
anebo po obvodu.

(Břevnov 4. 6. 2013)

Chvíle, jež prchá mi

Já a ty na lodi u břehů Kréty.
Hledíme na moře průzračné a čisté,
má ruka dotkla se tvé jemné kůže.
Čas téměř neběží a moře klidné je
u bílé skály.

Možná, že před smrtí budu chtít vrátit
právě tuhle chvíli.
Tu, jež teď probíhá;
já zdravý jsem a silný
a vůně bylin jde z rozpálených svahů.

Vedle mne spočíváš
jak bárka bez posádky,
i já se oddávám
tichému bezesnění.
Chvíle, jež prchá mi.
Začátek umírání.

(Červenec 2006, Kréta)